Fotogalerie Napište nám Odběr aktualit

Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Obec a okolí > Historie a současnost

Historie a současnost

Historie obce Jimlín

Nejstarší zmínka o obci pochází z roku 1267, kdy se zde uvádí jistý Chotěboř z Jimlína. Název vesnice pochází ze staročeského vlastního jména Jimla, které vzniklo z německého "Imram". Záviš z Jimlína provázel Jana Lucemburského po jeho cestách po Evropě a bojoval po jeho boku v bitvě u Kresčaku roku 1346, kde Jan zahynul hrdinskou smrtí. Stará tvrz jimlínských vladyků stávala v místech dnešních domů čp.1 a 38. Protože v polovině 15. století byla nevhodná k obývání, požádal její tehdejší majitel Albrecht z Kolovrat krále Jiříka z Poděbrad o souhlas ke stavbě nového hradu. Souhlas obdržel 2. května 1465, o devět let později se do nového sídla (dnešního Nového Hradu) nastěhoval.

Kolovratové na svém panství zakládali rybníky. Celý prostor jižně pod hradem byl např. velkým rybníkem. V 16. století se kolovratské rybníky několikrát protrhly a způsobily záplavy Žateckého předměstí v Lounech, pročež se Lounští s Kolovraty soudili. V roce 1588 koupili novohradské panství páni z Vřesovic. Za obležení Loun Valdštejnem v listopadu 1618 na zámek vtrhla vesnická chudina, zmocnila se zásob potravin a také dvou sudů vína, které přivezla na lounský rynk. Roku 1767 koupili panství Schwarzenberkové.

Jimlín byl vesnicí na národnostním rozhraní, přesto si zachoval český ráz.Roku 1921 se všichni obyvatelé hlásili k české národnosti. Nejvíce obyvatel měl Jimlín v roce 1930-celkem 784. Dnes je zde trvale hlášeno 465 obyvatel.

Historie obce Zeměchy

Název obce vznikl z osobního jména Zeměch . Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1354, kdy se na jednání lounského soudu objevuje Mikuláš ze Zeměch. Patřil mu dům v Lounech a byl asi vladyckého rodu. V 15. století bylo zeměšské zboží rozděleno mezi pány na Hřivicích a Novém Hradu. Roku 1525 koupilo Zeměchy Staré Město pražské a převedlo výnosy z nich špitálu u sv. Pavla. Ten stával v dnešním Karlíně a za Josefa II. byl zrušen. Jako špitální zboží zůstaly Zeměchy až do roku 1770, kdy se staly součástí schwarzenberského panství Nový Hrad.

Snad proto, že Zeměchy patřily katolické vrchnosti, nebyly postiženy třicetiletou válkou tolik jako okolní vesnice.V roce 1654 tak nebyla pustá ani jedna usedlost, což je v rámci okresu téměř unikum. Hospodařilo zde tehdy třináct sedláků, dvanáct chalupníků a dvě rodiny žily v obecních domcích. Pěstoval se tu chmel, působili tu šenkýř a švec a jména jsou česká i německá. Ve 2. polovině 18. století tu byla postavena kaplička a socha sv. Jana Nepomuckého.

TJ SOKOL ZEMĚCHY

V roce 1945 ožilo sokolstvo ve své kráse a mohutnosti. V roce 1946 byl založen stavební fond, do kterého se ukládaly zisky sokolských podniků a dary sokolských příslušníků.Na schůzi jednoty dne 11. srpna 1947 bylo rozhodnuto, že se zakoupí budova p. Václava Krafta. Podle trhové smlouvy se bývalý parní mlýn se stavební parcelou a pozemky zakoupil za 195.000,00 Kčs. Tímto činem začaly počátky naší sokolovny. V dnešní době je sokolovna již po další opravě a pravidelně se cvičí. V naší jednotě máme také fotbalový oddíl se dvěma družstvy žáků a dorostu.

Roku 1932 je následoval SK Olympia. Hasiči vznikli roku 1901. Zajímavá statistika osevních ploch pochází z roku 1930: na 76 ha se pěstovaly pícniny, na 69 ha ječmen, na 64 ha pšenice a na 61 ha cukrovka. Celkem 41 pěstitelů mělo chmelnice na 18 hektarech.

Historik Fr. Štědrý zpracoval historický místopis obce. Soupis majitelů všech domů od středověku po 30. léta dvacátého století je k dispozici v okresním archivu. Nejvíce obyvatel měly Zeměchy v roce 1930- celkem 675. V roce 1991 zde bylo hlášeno 363 osob, o sto méně než deset let před tím.

Karel Lím – rodák ze Zeměch, učitel a zakladatel České krušnohorské turistiky.

Karel Lím – učitel a zakladatel České krušnohorské turistiky.

Karel 60Karel Lím, otec našeho učitele, se do Zeměch přiženil z Cítolib. Byl hudebník a lásku k hudbě předal i svému synovi. Malý Karel (nar. 6.10.1875) byl velice pilný a chytrý žák a posléze i student „Ústavu ku vzdělání učitelů“ v Příbrami. Po maturitě v roce 1894 ve svých 18 letech přijal práci hraničářského učitele v Hrobu. Učil zde česky české žáky a byl ze strany místních Čechů opravdu vítán, neboť v Hrobu byla i silná německá komunita a vyučovalo se v německém jazyce. A právě v Hrobu se naplno rozvinula jeho láska k horám, kde trávil každou volnou chvíli.

V roce 1902 se oženil, za 9 měsíců se mladé rodině narodil syn Karel. Bohužel jejich štěstí netrvalo dlouho, neboť v šestinedělí paní Límová zemřela. Ovdovělý Karel se znovu oženil po 2 letech a s druhou manželkou měli 4 děti, prvorozená Ludmila zemřela po 6 dnech, další 3 děti (děvčata) se dožily vysokého věku. Jedna byla významná a uznávaná lékařka v Praze a další dvě působily jako učitelky v Mostě a v Duchcově. V letech svého působení v Hrobu a posléze v Duchcově, byl Karel Lím organizátorem českého kulturního života. Zužitkoval své hudební vzdělání a vedl a dirigoval symfonický orchestr. Miloval hudbu, ale ještě více miloval Krušné hory, které se styly jeho celoživotní láskou. Jen málokdo ví, že Karel Lím má hlavní zásluhu na českém pojmenování vrchu nad Hrobem – BOUŘŇÁK. A ještě jedno prvenství mu patří. Když kníže Lobkovic přivezl do Čech v roce 1897 první lyže, nepodařilo se mu je zkrotit a tak je daroval svému adjunktovi, který jízdu také nezvládl a rád je přenechal Karlovi Límovi a tak on se stal 1. českým lyžařem v Krušných horách.

V roce 1922, v době svého působení na postu řídícího na chlapecké škole v Duchcově, založil místní odbor Klubu československých turistů /KČST/ v Duchcově. V roce 1923 byla založena Župa Krušnohorská KČST, která se rozšířila postupně o odbory Teplice, Duchcov, Litvínov, Most, Louny a Jáchymov. Jejím hlavním cílem byla výstavba chaty na Bouřňáku. Postavit chatu se podařilo za výrazného pracovního úsilí brigádníků z řad turistů. Slavnostní položení základního kamene se konalo 15.7.1928, vlastní stavba byla zahájena 8.4.1929 a 15. prosince téhož roku byla předána turistům. Kapacita chaty byla úctyhodná, přespat zde mohlo 50-60 osob a najednou třeba poobědvat 300 návštěvníků. V dalších letech Karel Lím propagoval chatu na Bouřňáku při každé příležitosti.

V roce 1935 odešel do výslužby a věnoval většinu svého času a sil práci v Krušnohorské župě a stal se odpovědným redaktorem Turistického obzoru, časopisu o turistech a pro turisty. Problémy rodině Karla Líma nastaly ještě před Mnichovem, kdy henleinovci vymlátili okna jejich vily. Když se ataky opakovaly, nezbývalo, než odejít a uchýlit se ke svému bratrovi do Zeměch. A tak se Karel Lím věnoval své oblíbené turistice na Lounsku a Rakovnicku, kde organizoval vlastenecky zaměřené turistické túry.
Poválečná léta už turistice vůbec nepřála. Na sklonku života se Karel Lím dočkal řady zklamání. Zrušen byl Klub turistů, chata na Bouřňáku byla přidělena organizacím sjednocené tělovýchovy. Dožil se i rozhodnutí o likvidaci značné části Duchcovské zámecké zahrady včetně zboření barokního hospitalu, o jehož záchranu léta usiloval. Důvodem bylo „údajné“ ložisko uhlí. A tak ještě těsně před smrtí 20.9.1958 viděl padat staleté stromy v zámecké zahradě.

Celoživotní práce Karla Líma obsáhla řadu činností, které však vždy vycházely z lásky k přírodě, turistice, Krušným horám, ale i k hudbě a českému jazyku, na jehož čistotu usilovně dbal. Za jeho celoživotní obětavou práci mu jistě právem patří místo v síni slávy české turistiky, kam byl přijat v roce 2007.

(Čerpáno z publikace Pavla Koukala, Řídící učitel Karel Lím)

K uctění památky Karla Líma u příležitosti výročí 50 let od jeho úmrtí, uspořádali turisté 21. 9. 2008 pochod od lounské vodárny k pomníku Karla Líma na hřbitově v Zeměchách. Pochodu se zúčastnili učitelky základní školy v Zeměchách paní Zdena Dvořáková, Ljuba Záborcová a čtyři žáci školy. Bohužel počasí vůbec nepřálo, a tak do Zeměch všichni dorazili řádně promáčeni. Pochodu se účastnila i starostka obce paní Mikovcová. U pomníku Karla Líma si účastníci krátce si připomněli jeho celoživotní činnost. položili kytičky a zapálili svíčky.